• označuje to, co je někdo někomu povinen vyrovnat. Je to předmět vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, který zahrnuje oprávnění věřitele a povinnost dlužníka, aby dluh vyrovnal. Z hlediska věřitele se tento vztah označuje jako pohledávka: to znamená, že pohledávka je oprávnění věřitele požadovat od dlužníka vyrovnání dluhu, tedy tzv. plnění.

  • je ten, který je povinný ze závazkového právního vztahu k plnění vůči věřiteli. Dlužník má dluh vůči věřiteli a věřitel má pohledávku za dlužníkem.

  • je nucený výkon exekučního titulu (exekučního řízení), tím je např. vykonatelné rozhodnutí soudu, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, exekutorský zápis nebo jiná vykonatelná rozhodnutí. Exekuce spočívá většinou ve vymožení peněžité částky od dlužníka pro věřitele. Exekuční řízení je samostatný druh civilního procesu se specifickými procesními zásadami a instituty.

  • je soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Dlužník se nachází v úpadku, má-li více věřitelů a peněžité závazky vůči nim není schopen plnit. Insolvenční řízení se týká jak fyzických, tak právnických osob.

  • vystupuje jako procesní subjekt v insolvenčním řízení. Nakládání s majetkovou podstatou dlužníka, odpovědnost za zpeněžení majetku, řešení insolvenčních a dalších sporů patří mezi hlavní činnosti insolvenčního správce. Maximalizace uspokojení pohledávek věřitelů je cílem činností insolvenčního správce. Insolvenční správce disponuje právy i povinnostmi, které jsou mu uloženy zákonem a rozhodnutím soudu. Jeho hlavním úkolem je jednat vlastním jménem na účet dlužníka.

  • upravuje řešení úpadku, ale i okamžik hrozícího úpadku dlužníka soudní cestou. Dochází k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční zákon dále upravuje oddlužení dlužníka, tzv. osobní bankrot, kdy jsou dlužníkovy dluhy sjednoceny. Mezi dlužníky se může člověk dostat i bez vlastního přičinění, a to když je dluh součástí dědictví po zesnulém dlužníkovi.

  • spotřebitelských sporů je systém, který při řešení sporu umožňuje jiný postup než soudní cestou. V tomto systému jsou řešeny spory, které vznikají z neplnění smluvních závazků, kde na jedné straně stojí věřitel a na druhé straně dlužník.

  • je sankce za zpožděnou platbu, nedodržení data splatnosti. Vypočítává se za každý den následující po datu splatnosti až do dne platby. V případě nedodržení splatnosti penále se další penále nevyměřuje (penále z penále).

  • je právo věřitele na plnění od dlužníka (neboli částka, kterou člověku někdo dluží). Spočívá v právu věřitele požadovat po dlužníkovi, aby něco dal (např. peníze ve stanovené výši), konal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl. Pohledávka může být peněžitá nebo nepeněžitá. Jedná se o majetkovou hodnotu, kterou lze až na výjimky převést na jiný subjekt. (postoupení pohledávky).

  • je změna v osobě věřitele. Na základě písemné smlouvy postupuje původní věřitel pohledávky, které má vůči dlužníkovi, jinému subjektu. K postoupení pohledávky není nutný souhlas dlužníka.

  • je soukromoprávní institut, díky kterému dojde k oslabení subjektivního práva, a to v důsledku marného uplynutí času, tzv. promlčecí doby. Oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, zanikne nárok z práva vyplývající a soud nemůže promlčenou pohledávku přiznat, tj. odsoudit dlužníka ke splnění jeho závazku (např. k zaplacení dlužné částky). Promlčení však zakládá pouze právo se ho dovolat, pokud tedy dlužník promlčení nenamítne, soud žalobě vyhoví. Smyslem institutu promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu, protože čím delší doba uplyne od vzniku práva, tím mj. složitější je dokazovaní. Nestanoví-li zákon jinak, činí obecně promlčecí doba pro obchodněprávní vztahy 4 roky a pro občanskoprávní vztahy 3 roky. Promlčecí doba u plnění závazku běží ode dne splatnosti. Zastaví se, pokud věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva podá žalobu k soudu. Rozhodné pro promlčení není, zda jste dlužníka upomínali, ale zda jste podali žalobu k soudu. To, že pohledávka 3 resp. 4 roky po splatnosti není promlčená, lze prokázat písemným uznáním závazku resp. dluhu dlužníkem nebo zahájením soudního či rozhodčího řízení.

  • je právním důvodem vzniku závazku. Při půjčce dlužník obdrží předem smluvené množství peněz a je povinen mu tuto částku do určitého data vrátit. Může být ujednána jednorázová úhrada, případně úhrada ve splátkách. Půjčka může být úročná nebo bezúročná.

  • je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislými a nestrannými rozhodci, který bývá využíván jako náhrada civilního procesu. Rozhodčí řízení je neveřejné, což je spolu s jeho rychlostí a často i nižšími náklady ve srovnání s běžným soudním řízením považováno za jeho největší výhody.

  • výsledkem rozhodčího řízení je zpravidla rozhodčí nález, který je exekučně vykonatelný. Rozhodčí nález musí mít písemnou formu a musí obsahovat odůvodnění, jinak je neplatný. Proti rozhodčímu nálezu se nelze odvolat.

  • je osoba, která je rozdílná od dlužníka, které se za dlužníka zavazuje, že nesplní-li svůj závazek – úhradu, splní ji za ně ručitel. Ručitel se stává osobou zavázanou věřiteli stejně, jako dlužník.

  • je úvěrový cenný papír, obsahující zákonem přesně stanovené údaje, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku.

  • je peněžitá odměna za půjčení peněz. Věřitel, který může dočasně postrádat nějakou finanční částku, ji půjčí dlužníkovi, jenž s ní může disponovat; jinými slovy věřitel poskytne dlužníkovi úvěr. Do určité sjednané lhůty musí být zapůjčená částka – nazývaná jistina – navrácena spolu s navýšením, úrokem.

  • je ten, kterému je dlužník povinen plnit (hradit) svůj závazek. Věřitel má pohledávku za dlužníkem a dlužník má dluh vůči věřiteli.

  • slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn. Předmětem zástavního práva je zástava, která se může vztahovat k movitosti i nemovitosti, tak i jiná pohledávka nebo právo, které může být v případě nesplnění pohledávky zpeněženo a výtěžek získá věřitel. Zástavní právo exekutorské zřizuje exekutor k zajištění uspokojení pohledávky. Nejčastějším zajišťovacím institutem je zástavní právo smluvní – zajišťuje se jím povinnost k plnění a dalším formám zajištění (např. ručení, dohoda o srážkách ze mzdy). Zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zástavy, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, uplynutím doby, na niž bylo zřízeno, apod.

  • je obvykle stanoven nějakou formou smlouvy a ta téměř vždy obsahuje datum splatnosti a ve většině případů též i sankce vůči dlužníkovi, pokud do doby splatnosti závazek nesplatí. Sankcemi může být navýšení dlužné částky o pokutu za pozdní splacení.

Nenašli jste vysvětlení pojmu, který jste hledali? Nebojte se nám napsat na info@abewy.cz nebo zavolat na číslo 800 149 149. Rádi Vám poradíme!