je soukromoprávní institut, díky kterému dojde k oslabení subjektivního práva, a to v důsledku marného uplynutí času, tzv. promlčecí doby. Oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, zanikne nárok z práva vyplývající a soud nemůže promlčenou pohledávku přiznat, tj. odsoudit dlužníka ke splnění jeho závazku (např. k zaplacení dlužné částky). Promlčení však zakládá pouze právo se ho dovolat, pokud tedy dlužník promlčení nenamítne, soud žalobě vyhoví. Smyslem institutu promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu, protože čím delší doba uplyne od vzniku práva, tím mj. složitější je dokazovaní. Nestanoví-li zákon jinak, činí obecně promlčecí doba pro obchodněprávní vztahy 4 roky a pro občanskoprávní vztahy 3 roky. Promlčecí doba u plnění závazku běží ode dne splatnosti. Zastaví se, pokud věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva podá žalobu k soudu. Rozhodné pro promlčení není, zda jste dlužníka upomínali, ale zda jste podali žalobu k soudu. To, že pohledávka 3 resp. 4 roky po splatnosti není promlčená, lze prokázat písemným uznáním závazku resp. dluhu dlužníkem nebo zahájením soudního či rozhodčího řízení.